Vzdělávání Spolku Pěstoun v SOS vesničce

A je tu poslední vzdělávání v tomto roce, a proto jsme jej chtěli pojmout netradičně a rozdat dětem od nás dárky. Do Mikuláše bylo daleko, tak naši hlídači vymysleli předávání formou pohádky. 

Sešli jsme se všichni ráno u SOS vesničky v Brně, kde probíhal program pro dospělé a hlídání pak v dětském centru Jablůňka. Prostředí obou míst je krásné a plně vyhovující pro všechny. 

Dospělí měli téma „Poskytnutí první pomoci“ a osvědčeného lektora Bc. Aleše Vosáhla. Nezklamal. Vše podal nejen poutavě a velmi profesně, ale i s dávkou humoru a praktických ukázek. Všichni si mohli vyzkoušet resuscitaci kojence i dospělého. Na ukázku měli defibrilátor, resuscitační kufřík a plno jiných pomůcek. Pěstouni měli spoustu dotazů a tématika je velmi zajímala. Je to opravdu téma, které by bylo dobré opakovat každý rok nejen proto, že opakování je matkou moudrosti, ale právě proto, že se pak v tíživé situaci v mozku zautomatizuje jednání při záchraně lidského života a my dokážeme pomoci. Lektor měl v zpětnovazebních dotaznících jen to nejlepší hodnocení.

No a co děti? No jejda, ty si ten den užily. Dopoledne k nim zavítali policisté a psovodi s pejsky z brněnského letiště Tuřany. Pejsci se předvedli v hledání výbušnin a návykových látek, ale také dokázali, jak jsou vřelí a přítulní k dětem a mají rádi pochvalu a pohlazení. Policisté byli vstřícní ke všem dotazům dětí, a nakonec ještě přivedli „Karkulku“ – pejska s červenou sukýnkou a čepečkem, který měl v sukýnce kapsičku plnou sladkostí pro děti. 

Odpoledne si pak naše hlídačky připravily pohádkové představení o „Princezně Protivce“ a pohádkové postavy nakonec rozdaly dárečky našim dětem. A jak věděly, komu který dárek náleží? No přece našly „Kouzelnou knihu“ kde bylo vše zapsáno 😊jak jsou děti šikovné, ale i jak občas umí zazlobit.

V rámci předávání dárků, byli odměněny i naše tři přechodné pěstounky. Jejich práce si velmi vážíme a je nám jasné, že to, co dělají pro děti, které se z hodiny na hodinu ocitnou v tíživé situaci, je nejen velmi profesně, ale především lidsky a emočně náročné. Snad si poukazy na relaxační masáže náležitě užijí a odpočinou si. 

Nakonec se děti mohly vyfotit s ušatým Křemílkem, kouzelnou dýní, veselým Šášou, hodnou a zlobivou princeznou a spanilým princem.

Velké poděkování patří tradičně i našim pečícím pěstounkám, které nám svými výbornými zákusky zpestří vždy celý den.

Vzdělávání bylo ukončeno. A co pak? Přeskočí pár týdnů, je tady rok 2022 a jedeme dáááál….

Moc se na vás všechny zase budeme těšit.

Boj o děti

Vědecké studie prokázaly, že pobyt v kojeneckých ústavech má na děti devastující vliv. V roce 2021 došlo v Česku ke změně zákona, o nějž drtivá většina odborníků usilovala dlouhá léta. Film sleduje zápas o práva dětí. Režie L. Kallistová Jablonská

Pokračování na stránkách ČT

Vzdělávání 16.10.2021 Spolek Pěstoun

Sešli jsme se po prázdninách na dalším vzdělávání Spolku Pěstoun. Opět v krásném prostředí Lipky a za slunečného počasí. 

Hned na začátku si naši hlídači odvedli děti na program, který je na Lipce čekal, a taky proto, aby se i pěstouni mohli v klidu naladit na následující čas, strávený ve vzdělávací místnosti😊

Vzdělávání lektoroval Robin Stria, který sám vyrost jako adoptivní dítě v početné rodině. Sourozence měl jak adoptivní, tak pěstounské a jeho vyprávění bylo velmi poutavé. Místy humorné – viz jeho puberta a místy bolestivé, když vzpomínal na věci kolem jeho identity. Všechny zaujala jeho otevřenost, lidskost a celkové podání vyprávění. Snažil se vše nastínit tak, jak to viděl on, očima dítěte, které vyrůstá v NRP. Také hodně mluvit o romské komunitě a jeho romské identitě. To bylo hodně diskutované téma, protože zaujal nejen pěstouny, kteří mají v PP romské dítě, ale i ostatní, kteří např. řeší, zda je víc výchova nebo převládají geny. Robin o tom všem hovořil tak, jak to cítil on, rom, v rodině neromských pěstounů. 

Děti si užily dopolední program, který byl velmi pestrý a po opékání špekáčků se pustily do malování plátěných baťůžků a tašek. Přes šablony vytvářely díla hodná umělců. Ale sluníčko je lákalo ven, a tak ti neposednější honem spěchaly na prolézačky a užít si „lítačku“ s kamarády. Hráli jsme různé hry (cukr, káva, limonáda…čáp ztratil čepičku…Honzo vstávej…atd.) a tradičně se nikomu nechtělo odjíždět. Se slibem „tak zas za měsíc“ se všichni rozjeli do svých domovů a my, zaměstnanci Spolku a hlídači, jsme douklízeli poslední zbytky občerstvení, které napekli naši pěstouni a za což jim patří opětovný dík, a měli dobrý pocit, že to, co děláme, má smysl. 

Další vzdělávání nás čeká 13.11.2021 a tentokrát v SOS vesničce.