Vzdělávání neslo téma „Jak pečovat o sebe“. Zavání to trošku narcismem, ale není to tak. Naši pěstouni a i my všichni mnohokrát přepečováváme ty naše nejbližší a na sebe zapomínáme. Na naše vnitřní rozpoložení, na to, zda nezapomínáme „opečovat“ sami sebe, udržet si koníčky, umět relaxovat, dělat to, co nás dělá šťastnými. A o tom právě bylo téma vzdělávání. Naše osvědčená paní lektorka Mgr. Eva Janíčková, nám vždy na konci roku přinese téma, které je odlehčené a které nám dodá chuť jít dál, neboť pěstounství je velká zátěž, byť vše k dětem děláme s velkou empatií a láskou, ale právě v tu chvíli často zapomínáme na sebe. Pěstouni si sami zkusili na vzdělávání nastavit svoje hranice, pokud chtěli, tak sdílet s ostatními, jak právě oni nabírají síly a co jim dělá radost. A byly to např. procházky se psem, klid s knihou nebo u filmu, plavání, příroda anebo jen tak si zalenošit s kafíčkem. Někdo se pochválil, že to umí a druhý zase přiznal, že vlastně vůbec odpočívat neumí. Ale nic není špatně a hlavně nikdy není pozdě začít😊
A děti? No jejda. Pro ty byl připravený ten pravý předvánoční program. Napřed tvořily křídla anděla. Na připravený podklad otiskovaly svoje ruce a vše pod dohledem našich hlídaček ladily tak, aby vytvořily obraz anděla s velkými křídly. Hotový obraz pak poputuje do Ikei jako poděkování za skvělou spolupráci a jejich vánoční dárky pro naše děti v PP. Ostatní děti mezi tím vyráběly svícny anebo hrály hry.
Odpoledne se pak neslo v duchu Mikuláše, andělů a pekelníků, kteří rozdávali dětem právě dárečky z Ikei. Ve „Svaté knize“ našel Mikuláš vše, co se za celý rok dětem dařilo anebo co se jim občas pokazilo a budou muset zlepšit. To bylo dětem ale velmi podivné, že Mikuláš měl na každého tak osobní informace, jenže……. jsou věci mezi nebem a zemí😊. Andělíčci byli zdatnými pomocníky Mikuláše a čertíci ti se nezapřeli. Zlobili děti, pokoušeli se sebrat dárečky, neposlouchali ani Mikuláše a bylo jich všude plno. Jako správní rarášci.
Mikuláš se, po rozdání posledního dárečku, se všemi rozloučil, popřál dětem i dospělákům krásné Vánoce a jeho slib „za rok na viděnou“ vykouzlil úsměv takřka všem dětem v místnosti.
A i my, zaměstnanci Spolku Pěstoun, všem přejeme pohodový konec roku 2023 a do roku 2024 vstupme všichni s nadějí. S jakou? přece tou svojí.
A je po prázdninách a my se zase v „plné polní“ vrháme do prezenčního vzdělávání našich milých pěstounů. Tentokrát opět v SOS vesničce v Brně – Medlánkách.
Pro děti byl program pestrý – dopoledne hrály hry, vyzkoušely se, jak dokáží sladit nohy a ruce, jemnou motoriku prstů u nohou, vydaly se za sladkým pokladem, užily si prolézaček na hřišti nebo ti nejmenší krásné herničky v Jabloňce. Odpoledne pak za námi přijeli policisté z brněnského letiště Tuřany a jejich pejsci. Ti jsou na letišti z důvodu vyhledávání výbušnin nebo nelegálních omamných látek. Dětem předvedli nejen svoje umění, ale byli i přítulní, velmi disciplinovaní a nechali se od dětí pohladit. Malý pejsek nám „zatancoval“ a ten velký ukázal dětem, jak se řádně poslouchá a všechny povely svého pána plnil s radostí, i když za pamlsek 😊. Bylo to velmi příjemně strávené odpoledne.
Dospělí měli téma vzdělávání „Hranice a důsledky“ a lektorkou byla Mgr. Monika Čuhelová. Téma, které opět oslovilo nás všechny. Je velmi důležité oddělovat dítě samotné od jeho momentálního chování. Osvěžili jsme si také to, jak je důležité nejen nastavovat pravidla, ale také kontrolovat jejich dodržování a nechat dítě, pokud je nedodrží, nést důsledky. A také pozorovat, jaké jsou z nedodržení pravidel dítěte, vyvozeny důsledky i pro nás. Netrestat. Spíše děti motivovat. Trošku jsme se podívali i do své minulosti a povzpomínali, jaká pravidla jsme my dostávali od svých rodičů a co následovalo za jejich nedodržení – většinou to byly tresty.
Mgr. & Mgr. Monika Čuhelová Psycholožka
Na prezenčních vzděláváních není až tak důležité téma, ale především společné sdílení, příběhy pěstounů a vzájemná podpora „že to mají vlastně všichni stejně“. A lektoři jsou empatičtí a nechají pěstounům prostor nejen na vypovídání, otázky, ale i během svého výkladu kladou důraz především na naladění a potřeby složené skupiny pěstounů.
Příjemnou atmosféru pak dodají i napečené dobroty od pěstounů i zaměstnanců naší organizace.
Loňské jednodenní vzdělávání pro děti se jim moc líbilo, a tak jsme letos vymysleli další, tentokrát i s přespávačkou. V sobotu ráno nám pěstouni děti předali a světe div se, začínali jsme od 10,00 hod a děti už začaly přijíždět v 8,30 hod. Moc se totiž těšily a my na ně taky.
Téma vzdělávání bylo o třech emocích: Strach, vztek a smutek. To, co zažíváme běžně všichni v životě, ale naše „náhradkové“ děti mají tyto emoce ještě umocněné tím, co v minulosti zažívaly a mnohdy nevědí co s nimi. Druhý den, v neděli, jsme pak vše probrali i s pěstouny a společná zpětná vazba byla cenná pro nás všechny.
Lektorování se ujala psycholožka Spolku Pěstoun, Mgr. Jitka Doleží. Spoustu dětí ze Spolku zná, ať už jako klíčová pracovnice tak i jako psycholožka, proto naladit se na děti a umět s nimi nejen projít tyto emoce, ale i je pak opečovat, aby děti neodešly ze vzdělávání rozhozené, pro ni nebylo oříškem. Zvládla to skvěle ona i děti😊 Asistentkami na programu jí byly Petra a Pavla.
Vzdělávání proběhlo v krásném prostředí Lipky – Rozmarýnku. Tímto děkujeme za pronájem areálu a výborné zázemí.
Samotný program byl pro děti pojat hravou formou zážitků, scének, troškou teorie, samostatných úkolů i zvládání technik relaxace. Děti byly úžasné. Pracovaly na 110%. Na začátku s velkým elánem, ale postupně pak přicházela únava na ty menší, ale i to jsme snad my dospěláci vychytali a vyvážili odpočinkem, hrou a proběhnutím v blízkém lese. Ti starší se uchýlili chvíli na mobil, ale i tom je dnešní doba – útěk do svého bezpečí sociálních sítí…i to je třeba pochopit a neřešit. S dětmi jsme hlavně probrali, že všechny tři emoce jsou v životě důležité, není dobré se jim vyhýbat a skrývat je v sobě. Někdy nás dokonce mohou posunout i dál. Co je však potřeba, naučit se je zvládat a umět si pomoci, jak ven z toho. Naučit se také najít svoje „bezpečné místo“ a svůj prostor, kde je nám dobře. Při technikách zvládání emocí, se snad nejvíc se osvědčilo „bušení do polštáře“ a relaxační balonek, který nakonec i děti dostaly jako dárek ze vzdělávání (byl fakt asi dobrý, to nás přesvědčilo, když jsme zjistili, že polovina dětí ho „využila k následnému nepoužití“ již během přespávačky 😊). Odpoledne se neslo nejen v duchu odpočinku a her, ale i ještě kousku práce ve formě kazuistik, kdy děti ve třech skupinkách dle věku, měly reagovat na situace, které byly popsané v kazuistice a umět vystihnout emoci a napsat, jak danou situaci řešit. Zvládly to víc než skvěle a bylo vidět, že dopoledne nebylo marné. Moc jim držíme pěsti, aby i v každodenním životě dokázaly zvládat vše tak, aby jim v tom bylo co nejlépe.
O stravu a pitný režim se nám s láskou staraly Veronika, Katka a Jana a za to velký dík. Chleby na svačinku byly vymazlené zeleninovými smajlíky (a divné bylo, že smajlíky zmizely a chleba zůstal….) a špagety na oběd byly topkou.
Celé dva dny jsme si všichni užili a za mě to nejdůležitější – druhý den jsme děti pěstounům odevzdali zdravé a snad i spokojené.
Bylo to náročné, ale už teď se těšíme na další rok a další překvapení pro děti. DÍKY VŠEM
První setkání pěstounů na vzdělávání se uskutečnilo na novém místě a to Lipka – Rozmarýnek, Brno. Sami jsme byli zvědaví, jak se nám, pěstounům a hlavně dětem, bude nový prostor líbit.
Pěstouni a jejich děti se sešli v hojném počtu, ale hned na začátku se rozdělili. Děti si převzali naši hlídači a pěstouni si zabrali místa ve vzdělávacím sále Lipky.
Děti měly nachystaný pestrý program. Dopoledne společně s hlídačkami připravovaly zdravé a jedlé překvapení pro své rodiče a prarodiče. Bavilo je vykrajování jednohubek z toustového chleba, zdobení, vytváření pomazánek, někteří si troufly i na vyřezávání zeleniny na oblohu nebo ti menší zase na ovocné špízy. Dospěláci pak byli pěkně překvapení, jak mají šikovné děti. Odpoledne děti využily prostor Lipky a jejího okolí ke hrám. V lese jsme si společně povídali o tom, jak se chovat k přírodě a co do ní nepatří. Stavěli jsme domečky pro skřítky a celkově si užili krásný slunečný den.
A dospěláci? Ti se potili u tématu, které je všem, kdo mají děti v náhradní rodinné péči, blízké, protože každý pěstoun se nějakou formou potká s biologickou rodinou dítěte a ne vždy je to setkání příjemné nebo v mezích slušného chování. Téma ,,Jak hovořit s biologickou rodinou“ přednesla lektorka Mgr.Tereza Korgerová, která má sama v pěstounské péči 3 děti, dokáže jít se svojí kůží na trh a příběhy, které se jim staly v rodině, „zapasovat“ do vzdělávání, jako příklady z praxe. Vlastní zkušenost je nepřenositelná a pro pěstouny je moc důležité, když cítí, že v tom nejsou sami. Závěrečné hodnocení bylo přínosné pro obě strany a konečný potlesk si lektorka zaslouženě užila.
A byl tady konec. Dětem se nechtělo domů od kamarádů, ale na dospělých bylo vidět, že přece jen téma bylo těžké a je fajn si už odjet odpočinout.
V sobotu 11.2.2023 proběhlo další 8mihodinové vzdělávání pro naše pěstouny, tentokrát on-line formou. Výhodou online vzdělávání je možnost zůstat v pohodlí domova bez cestování, s doma uvařenou kávou v ruce. Nevýhodou je samozřejmě, že se vidíme a slyšíme jen přes obrazovku, ale kontakt to vcelku plnohodnotně nahradí.
Pěstouny vzdělávala naše oblíbená lektorka Mgr. Monika Čuhelová na téma „Emoce nás a našich přijatých dětí“. Téma to bylo opravdu výživné a aktuální pro všech 25 připojených rodin. Všichni na začátku sdíleli, že emoce (vztek, úzkost, strachy, smutky,…) provází všechny děti v NRP a je potřeba se učit emocím našich přijatých dětí porozumět a pomoci je dětem zvládnout, naučit se s nimi zacházet. Paní lektorka dávala konkrétní tipy do každodenního života, jak s různými situacemi zacházet, jak dětem i sobě pomoci, abychom se cítili dobře, emoce nemuseli potlačovat, ale zvládali je a rozuměli jsme jim. Pěstouni na konci vzdělávání velmi ocenili.
V květnu navážeme vzděláváním přímo pro děti z našich rodin, kde si budeme o emocích také povídat, učit se jim porozumět a zacházet s nimi. Těšíme se.
Jak pracovat se vztekem, strachem a smutkem Vzdělávání pro děti s „přespávačkou“
Lipka, vzdělávací zařízení, p.o.(Brno- Rozmarýnek)Rozmarýnová 6, 637 00 Brno-Jundrov
23.9. sobota10,00– 8,00 hod
Mgr. Monika Čuhelová
Hranice a tresty
SOS dětská vesničkaBorůvková 11621 00 Brno
25.11. sobota10,00–18,00 hod
Mgr. Eva Janíčková
Jak pečovat o sebe
SOS dětská vesničkaBorůvková 11621 00 Brno
Hlídání dětí zajišťujeme dle individuálních potřeb po předchozí domluvě přímo v místě vzdělávání s programem pro děti. Hlídání probíhá pouze v rámci programu pro dospělé. V časovém harmonogramu programu je počítáno s hodinovou přestávkou na oběd.
Přihlásit se můžete na email ekonom@spolekpestoun.cz nebo na telefonu 732 347 482, Pavla Kubínová. Stejně tak i přes svoje klíčové pracovníky.
V časovém předstihu vám budu zasílat pozvánky na jednotlivá vzdělávání, takže stačí se hlásit až v tom daném měsíci.
Medailonky lektorů, kteří Vás budou vzděláváním provázet
Mgr. Monika Čuhelová
Monika Čuhelová je psycholožka, zabývá se individuální a skupinovou prací s dospělými, pěstouny a dětmi. Baví ji pracovat s potenciálem svým i lidí kolem sebe a napomáhat k jeho rozvoji a poznání. Od září 2016 je školní psycholožkou, předtím pracovala jako personalistka v nadnárodní organizaci, od roku 2007 v NNO Krůček jako psycholožka a v letech 2007–2015 jako ředitelka organizace. Jako odbornice na témata spojená s otázkou psychologie a gender píše a pracuje na různých pozicích v projektech zaměřených zejména na rovné příležitosti žen a mužů a návrat na trh práce. Zároveň je OSVČ, vede individuální a skupinové poradenství a lektoruje. Spolupracuje např. s Minerva21, Sítí mateřských center, Mansio, CEMA, InHelp, Svaz tělesně postižených, Agrokonzulta, Dobrá rodina či OSPOD po celé republice. Vystudovala magisterský obor psychologie v Brně, magisterský obor sociální práce v Hradci Králové a bakaláře sociologie, absolvovala výcviky Encouragement, Edukativní rodičovská terapie, kurzy Choreografie rozhovoru – rozhovorem ke změně, Respektovat a být respektován, Efektivní rodičovství a mnoho jiného. K jejím tématům patří osobní rozvoj, změna, rodičovské kompetence, emoční inteligence, podnikání, řízení času a školství. V letech 2014 – 2018 byla zastupitelkou a vedoucí pracovní skupiny pro rodinu města Svitavy. Ve volném čase ráda čte, cestuje a žije se svou rodinou.
Osobní mise – „alespoň trochu zlepšovat svět kolem sebe“, přičemž za „zlepšováním světa“ nevidí jen velké činy, ale i malinké akce – pomoci rodičům, aby nemuseli křičet na své děti, umět být autentická ve všech životních rolích, hodně se smát…
Mgr. Tereza Korgerová
Mgr. Tereza Korgerová se narodila v Českých Budějovicích v roce 1977. Vystudovala speciální pedagogiku na Univerzitě Karlově v Praze. S manželem žije v Hodonicích na Znojemsku, vychovávají 3 vlastní a 3 přijaté děti. Od roku 2014 doprovází jako klíčová pracovnice pěstounské rodiny, nejprve v organizaci TRIALOG, nyní ve spolku Nejsme sami. Absolvovala výcvik zaměřený na poruchy vztahové vazby u dětí v náhradní rodinné péči, jehož součástí je i zpracování historie a vytvoření knihy života. Je autorkou knihy „Puzzle pro Zuzanku“ a zabývá se psaním terapeutických pohádek a příběhů.
Mgr. Eva Janíčková
Vystudovala Sociální pedagogiku na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Další akreditované vzdělání absolvovala formou praktických výcviků zaměřených na psychoterapii, mediaci, koučování, přičemž současně spolupracovala se společností Psychoprofi.
V letech 2006 – 2020 se věnovala sociální práci s ohroženými rodinami, včetně náhradní rodinné péče, v rámci neziskových organizací. Pracovala jako vedoucí brněnské Pobočky Fondu ohrožených dětí a byla členkou komise pro sociálně-právní ochranu dětí na Magistrátu města Brna.
V oblasti školství externě vyučovala na Vyšší odborné škole sociální v Brně, hostovala na JAMU a také lektorovala vzdělávání učitelů a školních inspektorů. Nyní působí na Magistrátu města Brna jako metodik pro spolupráci s rodinou.
Od roku 2016 pracuje pro Úřad vlády ČR (sekce pro lidská práva) a od roku 2020 pro Ministerstvo pro místní rozvoj jako mediátor/facilitátor a interní konzultant. Spolupracovala také s Univerzitou Palackého v Olomouci jako odborný konzultant.
Věnuje se také soukromé praxi – www.koucjanickova.cz – se zaměřením na koučování, supervizi, lektorování a poradenství (mediace/facilitace, krizová intervence, psychoterapie). Ve svém působení se specializuje na osobnostní rozvoj, komunikační dovednosti a na vztahovou problematiku v rodinném i profesním kontextu. Spolupracuje se společností Dalet jako lektor akreditovaného kurzu/výcviku Umění dialogu.
Účastní se odborných zahraničních workshopů a také projektů v rámci mezinárodní spolupráce – Švýcarsko (včetně stáže a setkání se zástupci OSN a Mezinárodního institutu práv dítěte), Norsko – Island – Lichtenštejnsko a Německo (Cochemská praxe).
Je spoluautorkou publikací „Participace a nové přístupy k práci s ohroženými dětmi a rodinami”, „Aktuální otázky ochrany práv dětí. Informování dětí o jejich právech” a metodiky “Multidisciplinární specialista“.
A je tu poslední vzdělávání v tomto roce, a proto jsme jej chtěli pojmout v duchu nadcházejícího vánočního období, načerpat nové informace, sdílet s ostatními, co nás trápí i těší a zároveň si odpočinout a naladit se na docela náročné období předvánočního shonu.
Sešli jsme se všichni ráno u SOS vesničky v Brně, kde probíhal program pro dospělé a hlídání pak v dětském centru Jablůňka. Prostředí obou míst je krásné a plně vyhovující pro všechny.
Dospělí měli téma „Citová vazba a výchova dětí v PP“ s osvědčenou lektorku Mgr. Evou Janíčkovou. Úvodní kolečko nemělo konce, protože každý chtěl ten „svůj“ životní příběh povědět co nejpodrobněji a také bylo vidět, jak je důležité, že pěstouni vidí, že starosti a trápení jsou u všech podobného rázu a nejsou v tom sami. Celým vzděláváním se prolínalo téma biologické rodiny. Jak hovořit s dětmi o biologických rodičích, když jsme na ně „naštvaní“ a nepřenášet to na dítě. Jak se chovat na kontaktech, pokud na ně dítě musí chodit. Lektorka vždy dokázala rušnou diskusi zklidnit, vrátit se k tématu a být spíše supervizorkou než lektorkou. Byla vnímavá a citlivá. Nejvíce se snažila „dospělákům“ říct, jak je důležité zachovat si i v sobě obyčejnou dětskou hravost a tou se dětem přiblížit. Občas se zkusit podívat na svět zase pohledem dítěte.
Lektorka měla v zpětnovazebních dotaznících jen to nejlepší hodnocení.
No a co děti? No jejda, ty si ten den užily. Měli jsme pro ně připravené překvapení v pohodě nafukovacího planetária, které nám připravili i s krásným programem, pracovníci BRNĚNSKÉ HVĚZDÁRNY. Oba „kluci“, Tomáš a Jirka, byli skvělí. Vtipní a zároveň věděli tolik o hvězdách, až nám z toho zrak i sluch přecházel 😊Naučili nás poznávat proměny hvězdné oblohy během ročních období, určit souhvězdí a přiblížit život v galaxii. Hlavně jejich trpělivost odpovídat na zvídavé otázky byla neskutečná. Pak nám pustili tři pohádky, nejen naučné, ale i o putování zvířátek za hvězdami. Děti byly nadšené a i ti nejmenší celý program zvládly na 1*. Vždyť ležet na polštářcích pod hvězdnou oblohou a mít kolem sebe i nad sebou plno různých kamarádů je prostě bájo.
Odpoledne pak děti navštívil mimozemšťan a pomocí hlídaček dětem dodat zašifrované zprávy, kdy po jejich vyluštění našly svoje vánoční překvapení – dárky od Spolku Pěstoun. Kdo nebyl na vzdělávání, tomu je klíčové pracovnice rozvezou domů😊
Velké poděkování patří tradičně i našim pečícím pěstounkám, které nám svými výbornými zákusky zpestří vždy celý den.
Vzdělávání bylo ukončeno. A co pak? Přeskočí pár týdnů, je tady rok 2023 a jedeme dáááál…..
Sešli jsme se všichni ráno 15.10.2022 v SOS vesničce v Brně, kde probíhal program pro dospělé a hlídání pak v dětském centru Jablůňka, kousíček od dospěláků. Prostředí obou míst je krásné a plně vyhovující pro všechny.
Dospělí měli téma „ Rozpoznávání rizik závislostí“ a lektorku Mgr. Jitku Klepetkovou. Již úvodní „kolečko“ představování ukázalo, kdo jakou zkušenost se závislostmi má a také jak rozmanité je pole závislosti. Každý to vnímal jinak a lektorka již v průběhu úvodu vstupovala a reagovala na jednotlivé příběhy pěstounů. Vlastně nejvíc pěstouny trápí závislost dětí na sociálních sítích a elektronice. Jako jednu z cest prevence pak uvedla, že nejdůležitější je uvědomění si komunikačních bloků a vzájemné aktivní naslouchání.
No a co děti? No jejda, ty si ten den užily. Dopoledne k nim zavítal pan Machař se synem a spoustou zvířátek. Pan Machař vlastní záchrannou stanici pro zvířata v Brně. Poutavě povídal dětem o zvířátkách, která má ve stanici. Proč se k němu dostala a jak sami děti mohou v přírodě zraněným zvířátkům pomoci. Děti si mohly pohladit sovu, velkého králíka, kohouta, prasátko, ježka a moc se jim nejen poutavé, ale i vtipné, povídání líbilo. Nakonec dostaly dárečky a také ony předaly panu Machařovi dobroty pro zvířátka v podobě jablíček, mrkve, suchého chleba, kočičích kapsiček atd., které donesly společně s rodiči.
Odpoledne si pak naše hlídačky připravily povídání o podzimních zvycích v různých zemích, a tak jsme se dostali do Mexika, Ameriky, ale i k nám na „dušičky“. Povídali jsme si, kdo jak svátek „mrtvých“ slaví a jaké zvyky se v zemích dodržují. Děti vyráběly masky, dýně, vymalovávaly obrázky, komu moc „běhaly nožičky“ a nemohl vydržet povídání, toho jsme vzali ven na prolézačky a procházku a ti nejmenší si hrály v herničce. Každý si prostě našel to svoje.
Velké poděkování patří tradičně i našim pečícím pěstounkám, které nám svými výbornými zákusky zpestří vždy celý den.
