Podzimní vzdělávání nám zahájila 17.9.2022 skvělá lektorka Mgr. Monika Čuhelová. Téma, které pro vzdělávání vybrala, je blízké takřka všem pěstounům, protože se týká školních problémů a děti v PP to mají dvojnásobně těžké, protože s problémy jde ruku v ruce narušený attachmentem těch našich človíčků.
Pěstouni si užili skvělý výklad lektorky a děti zase pestrý program, který pro ně připravily naše animátorky. Dopoledne vyráběly papírová zvířátka, loďku ve vlnách, anebo se učily poznávat lesní obrázky. Venku si užily „krmení čápů“, stromečkovou štafetu, anebo běh s překážkami. A odpoledne, po společném opékání špekáčků, na ně čekalo velké překvapení.
Zavítali k nám na návštěvu praví indiáni. Připravili pro nás úkoly a když je děti splnily, dostaly peříčka na čelenku, kterou si postupně vyrobily. Naučili nás i indiánský tanec, se kterým jsme nakonec „vpadli“ na vzdělávání k dospělákům a ukázali jim, co umíme. Byli nejen překvapeni, ale i dojati, když se děti vlnily v rytmu indiánských tónů a celou atmosféru podtrhly zvuky dešťové hole a pravé indiánské bubny.
Den jsme si jako vždy užili a už se těšíme, co pro nás vymyslí organizátoři na příště.-)
Pod tématem „Výchovné problémy a práce kurátora“ si každý představíme plno věcí, ale my jsme tohle téma přizpůsobili našim pěstounským dětem a odlehčenou formou si povídali, co je vlastně nejen práce kurátora, ale především o prevenci a o tom, zda „chybovat je lidské“. Lektorem byl Mgr. René Kvapil, kurátor, který má dlouholeté zkušenosti, ale především je to člověk s lidským a laskavým přístupem a velmi nápomocná mu byla Mgr. Jitka Doleží, která zase svým hravým přístupem dokázala děti vtáhnout do celého dění a srozumitelnou, ale především bezpečnou formou je provést celým vzděláváním.
A co se tedy děti dozvěděly?
ŽE:
– udělat nějakou chybu, přešlap, kopanec…je úplně normální
– chybuje každý, úplně každý (máma, sourozenec, politik, učitelka, vedoucí kroužku). Chybovat je normální, člověk se tím učí, co je správné dělat a co ne. Problém ale je, že si každý z nás někdy neumíme s tím, co jsme pokazili, poradit. A také některé chyby jsou závažnější než jiné
– je chybování nezáměrné , nechtěné (zapomenu umýt nádobí, rozbiju hrnek) – ale také je i chybování úmyslné (dostanu poznámku a doma zalžu – to je záměrná chyba) a někdy tohle chybování nás zažene do začarovaného kruhu, ze kterého je těžké vystoupit a o tom už nám hodně povídal i pan kurátor kazuistiky ze své praxe
Děti si vyzkoušely „práci kurátora“ – přečetly si příběh stejně starých dětí, který přítomný pan kurátor ve své praxi řešil a společně přemýšlely, jak se asi hrdinové příběhů cítí, co je motivovalo a dohnalo k tomu udělat v životě větší přešlap a hlavně přemýšlely, jak by oni situaci řešily. Byly jsme na ně moc pyšní, protože se do řešení úkolu s vervou vrhly a díky své empatii navrhovaly skvělá řešení.
Vyzkoušeli jsme si i uvolňovací techniky a popovídali si o tom, jak každý z nás ventiluje vztek, dokáže se uvolnit a nebo naopak v čem je mu mizerně a neumí z toho vyskočit ven.
A nakonec přišlo to nejdůležitější téma a to je prevence. Co můžeme dělat proto, abychom se z chyb poučili, nezamotali se do kruhu lží a podvodů a prožili ten krásný čas dětství a dospívání s úsměvem na rtech a lehkostí bytí.
Za nás asi tou největší odměnou bylo, když v závěrečném kolečku děti vybíraly maňáska , který měl vyjadřovat jejich aktuální emoce – všechny děti vybraly spokojeného, protože se jim program líbila taky uslzeného, protože se jim nechtělo domů a bylo jim smutno, že program končí.
Díky všem za účast a je nám ctí doprovázet tak skvělé děti😊
První setkání pěstounů na vzdělávání se uskutečnilo opět v klidném a trošku pošmourném dni ve vzdělávacím centru na Lipce – „U jezírka“.
Pěstouni i děti se sešli v hojném počtu, ale hned na začátku se rozdělili. Děti si převzali naši hlídači a pěstouni si zabrali místa ve vzdělávacím sále Lipky.
Děti měly nachystaný pestrý program. Dopoledne si hrály „u mraveniště“ kde si porovnaly síly a vyzkoušely, jak se cítí mravenec, když potřebuje rychle prolézt mraveniště. Vyrobily si vlastní pohlednici a nebo si malovaly. Po opékání špekáčků je pak čekala hra o poklad. Při plnění různých úkolů (pavoučí síť, poznávání rostlin, přemýšlení, co nepatří do přírody, sportovních úkolech atd. ) je na konci čekal poklad, který všem rozzářil oči a každý si vybral právě to, co je mu milé. To je právě to kouzelné, že se děti umí podělit, dokáží spolupracovat, ti starší se ujmou mladších a na vše dohlíží naše skvělé hlídačky. Prostě soudržnost na všech frontách 😊
A dospěláci? Ti se potili u tématu, které je všem, kdo mají děti v náhradní rodinné péči (NRP), blízké. „Identita dítě v NRP, historie dítěte, vztahy v rodině – kazuistiky“, lektorkou byla Mgr. Tereza Korgerová, která má sama v pěstounské péči 3 děti, dokáže jít se svojí kůží na trh a příběhy, které se jim staly v rodině, „zapasovat“ do vzdělávání, jako příklady z praxe. Společně s ní lektoroval i její manžel, Petr Korger. Vlastní zkušenost je nepřenositelná a pro pěstouny je moc důležité, když cítí, že v tom nejsou sami. Závěrečné hodnocení bylo přínosné pro obě strany a konečný potlesk si lektorka zaslouženě užila.
A byl tady konec. Dětem se nechtělo domů od kamarádů, ale na dospělých bylo vidět, že přece jen téma bylo těžké a je fajn si už odjet odpočinout.
Další vzdělávání nás čeká 17.9.2022 a my se už teď na všechny těšíme😊
Začíná rok 2022 a my jej začali, pro nás velmi netradičně, online vzděláváním. Všichni jsme byli napjati, zda se našim pěstounům i nám podaří spojení a bude jim vzdělávání tímto způsobem vyhovovat. Lektorka byla úžasná, Mgr. Monika Čuhelová, a téma tolik potřebné „Školní problémy a úspěchy dětí v NRP v souvislosti s attachmentem“. Obavy byly zbytečné. Vzdělávání se účastnilo 15 pěstounů, byli velmi otevření, komunikativní a otázek padalo nespočet. Paní lektorka byla empatická, lidská a se srdcem na dlani, pro každý příběh, který od pěstounů vyslechla.
Zpětná vazba zahrnovala jen samé 1 a zazněla slova jako „absolutní spokojenost“, „úžasná paní psycholožka“, „vzdělávání bylo velkým přínosem“, „více tak skvělých témat“, „bylo fajn být doma s kafem v ruce“, „tato forma vzdělávání je super, nemusím cestovat“….atd.
A za nás organizátory?
Děkujeme paní Monice za úžasný přístup, kdy všechny obavy z připojení rozptýlila, spojila se s pěstouny v týdnu před samotným vzděláváním a naučila je to a děkujeme pěstounům za otevřenost a chuť se učit novým věcem. Když se to vše propojí, vznikne pohodový den, kdy třešničkou na dortu je přínosné téma a skvělý lektor.
Další vzdělávání nás čeká prezenčně, 7.5.2022, lektor Mgr. Tereza Korgerová a téma „ Identita dítěte v NRP, vztahy v rodině – kazuistiky.
A je tu poslední vzdělávání v tomto roce, a proto jsme jej chtěli pojmout netradičně a rozdat dětem od nás dárky. Do Mikuláše bylo daleko, tak naši hlídači vymysleli předávání formou pohádky.
Sešli jsme se všichni ráno u SOS vesničky v Brně, kde probíhal program pro dospělé a hlídání pak v dětském centru Jablůňka. Prostředí obou míst je krásné a plně vyhovující pro všechny.
Dospělí měli téma „Poskytnutí první pomoci“ a osvědčeného lektora Bc. Aleše Vosáhla. Nezklamal. Vše podal nejen poutavě a velmi profesně, ale i s dávkou humoru a praktických ukázek. Všichni si mohli vyzkoušet resuscitaci kojence i dospělého. Na ukázku měli defibrilátor, resuscitační kufřík a plno jiných pomůcek. Pěstouni měli spoustu dotazů a tématika je velmi zajímala. Je to opravdu téma, které by bylo dobré opakovat každý rok nejen proto, že opakování je matkou moudrosti, ale právě proto, že se pak v tíživé situaci v mozku zautomatizuje jednání při záchraně lidského života a my dokážeme pomoci. Lektor měl v zpětnovazebních dotaznících jen to nejlepší hodnocení.
No a co děti? No jejda, ty si ten den užily. Dopoledne k nim zavítali policisté a psovodi s pejsky z brněnského letiště Tuřany. Pejsci se předvedli v hledání výbušnin a návykových látek, ale také dokázali, jak jsou vřelí a přítulní k dětem a mají rádi pochvalu a pohlazení. Policisté byli vstřícní ke všem dotazům dětí, a nakonec ještě přivedli „Karkulku“ – pejska s červenou sukýnkou a čepečkem, který měl v sukýnce kapsičku plnou sladkostí pro děti.
Odpoledne si pak naše hlídačky připravily pohádkové představení o „Princezně Protivce“ a pohádkové postavy nakonec rozdaly dárečky našim dětem. A jak věděly, komu který dárek náleží? No přece našly „Kouzelnou knihu“ kde bylo vše zapsáno 😊jak jsou děti šikovné, ale i jak občas umí zazlobit.
V rámci předávání dárků, byli odměněny i naše tři přechodné pěstounky. Jejich práce si velmi vážíme a je nám jasné, že to, co dělají pro děti, které se z hodiny na hodinu ocitnou v tíživé situaci, je nejen velmi profesně, ale především lidsky a emočně náročné. Snad si poukazy na relaxační masáže náležitě užijí a odpočinou si.
Nakonec se děti mohly vyfotit s ušatým Křemílkem, kouzelnou dýní, veselým Šášou, hodnou a zlobivou princeznou a spanilým princem.
Velké poděkování patří tradičně i našim pečícím pěstounkám, které nám svými výbornými zákusky zpestří vždy celý den.
Vzdělávání bylo ukončeno. A co pak? Přeskočí pár týdnů, je tady rok 2022 a jedeme dáááál….
Vědecké studie prokázaly, že pobyt v kojeneckých ústavech má na děti devastující vliv. V roce 2021 došlo v Česku ke změně zákona, o nějž drtivá většina odborníků usilovala dlouhá léta. Film sleduje zápas o práva dětí. Režie L. Kallistová Jablonská
Sešli jsme se po prázdninách na dalším vzdělávání Spolku Pěstoun. Opět v krásném prostředí Lipky a za slunečného počasí.
Hned na začátku si naši hlídači odvedli děti na program, který je na Lipce čekal, a taky proto, aby se i pěstouni mohli v klidu naladit na následující čas, strávený ve vzdělávací místnosti😊
Vzdělávání lektoroval Robin Stria, který sám vyrost jako adoptivní dítě v početné rodině. Sourozence měl jak adoptivní, tak pěstounské a jeho vyprávění bylo velmi poutavé. Místy humorné – viz jeho puberta a místy bolestivé, když vzpomínal na věci kolem jeho identity. Všechny zaujala jeho otevřenost, lidskost a celkové podání vyprávění. Snažil se vše nastínit tak, jak to viděl on, očima dítěte, které vyrůstá v NRP. Také hodně mluvit o romské komunitě a jeho romské identitě. To bylo hodně diskutované téma, protože zaujal nejen pěstouny, kteří mají v PP romské dítě, ale i ostatní, kteří např. řeší, zda je víc výchova nebo převládají geny. Robin o tom všem hovořil tak, jak to cítil on, rom, v rodině neromských pěstounů.
Děti si užily dopolední program, který byl velmi pestrý a po opékání špekáčků se pustily do malování plátěných baťůžků a tašek. Přes šablony vytvářely díla hodná umělců. Ale sluníčko je lákalo ven, a tak ti neposednější honem spěchaly na prolézačky a užít si „lítačku“ s kamarády. Hráli jsme různé hry (cukr, káva, limonáda…čáp ztratil čepičku…Honzo vstávej…atd.) a tradičně se nikomu nechtělo odjíždět. Se slibem „tak zas za měsíc“ se všichni rozjeli do svých domovů a my, zaměstnanci Spolku a hlídači, jsme douklízeli poslední zbytky občerstvení, které napekli naši pěstouni a za což jim patří opětovný dík, a měli dobrý pocit, že to, co děláme, má smysl.
Další vzdělávání nás čeká 13.11.2021 a tentokrát v SOS vesničce.
Je to až k nevíře, ale přesně rok nám situace ve státě neumožnila udělat prezenční vzdělávání pro naše pěstouny. Dnes jsme se konečně mohli společně sejít!
Vzdělávání proběhlo v krásném přírodním a velmi příjemném prostředí na Lipce u Soběšic.
Sešli jsme se v hojném počtu pěstounů i dětí a pro obě skupinky byl připraven samostatný program.
Pro dospěláky bylo připravené téma, které se zdá být každému pěstounovi jasné, je ale těžko uchopitelné a pěstouni často neví, jak ho užít v každodenním životě s dětmi. Magistra Eva Janíčková je provedla tématem „Terapeutického rodičovství“. Již v úvodním „kolečku“ bylo vidět, jak moc všem chyběla společnost stejně naladěných lidí a než se všichni představili a pověděli, co se jim zdá důležité, uběhly dvě hodiny. Samotná teorie byla pěkně proložena interaktivními úkoly. Terapeutické rodičovství je především o tom, přijmout dítě bez výhrad, budovat vztah, dopřát mu bezpečí, možnost znovu důvěřovat lidem. Zpracovat minulost, žít v přítomnosti a nebát se plánovat budoucnost. Uvědomit si, že děti nejsou zodpovědné za pocity nás, dospělých.
Děti byly rozdělené na dvě skupinky dle věku, protože jich bylo 32 a věkově byly dost rozdílné. Ti nejmenší si formou hry vyzkoušely, jak sbírají včeličky med, vyrobily si housenku, zkusily, jak jsou zručné v proplétání „hadů“, jak umí házet na cíl. Byly zvídavé, a tak byla radost s nimi všechny úkoly procházet. Jen sluníčko pálilo víc, než by se nám líbilo, a tak jsme vyhledávali spíše hry ve stínu. Nakonec nám hlídačka Jitka zahrála pohádku s plyšovými zvířátky a kdyby špendlík někdo upustil, byl by slyšet, jak děti hltaly každý pohyb a slovo plyšových kamarádů. Ti starší už měly náročnější úkol. Dostaly nože a kus dřeva a každý musel vyřezat a vyzdobit svoji lodičku, kterou pak pouštěly dřevěnými koryty s vodou. To je moc bavilo. Stejně tak se vyřádily při hrách v lese anebo u jezírka, kde lovily různé pulce a čolky a zkoumaly život vodních živočichů. Možná nejvíc se jim líbilo, že jsou pořádně mokří, protože v tom horkém dni to bylo příjemné osvěžení.
Den jsme všichni společně zakončili opékáním párku a pěstouni si po skupinkách ještě povídali a sdíleli svoje pocity nejen ze školení, ale i z osobního života s přijatými dětmi.
A co říct na závěr? Máme víru, že se potkáme všichni společně opět na podzim a život se vrátí pomaloučku do kolejí, které nám jsou známé a cítíme se v nich bezpečně.
