… pomáháme vám dát dětem domov …
Článek na stránkách novinky.cz.
Dnes dvaadvacetiletý Jirka byl od útlého dětství považován za problémové dítě. Již v devíti letech utekl z azylového domu od matky, skončil nejprve v klokánku, pak v pěstounské péči, následně v diagnostickém ústavu a nakonec v dětském domově. Jeho budoucnost tak nevypadala vůbec růžově. Kdyby v ten okamžik nepřišla pomoc od osobního kouče, skončil by zřejmě velmi špatně.
Pokračování článku zde.
Příspěvek na blogu společnosti Dobrá rodina o.p.s.
Tuto a jiné podobné věty slyší občas rodiče adoptovaných dětí. Kde se ty věty vzaly? Proč se dítě takto cítí? Zvláště u dětí, které se dostaly do náručí milujících adoptivních rodičů hned po porodu, případně v několika následujících dnech, je to záhada. Vysvětlení ale již existuje, nové vědecké výzkumy věnující se vývoji dítěte, včetně vývoje v prenatálním období, mnohé odhalují.
Pokračování článku zde.
autor: redakce EDUzínu
…nikoliv, nepíšu dopis. Jen se mi v souvislosti s úterním happeningem na podporu omezení ústavní péče a na podporu pěstounství na pražském Malostranském náměstíopět vrací otázka, se kterou si lámu hlavu od konce devadesátých let.
Pokračování zde:
https://www.eduzin.cz/co-si-mysli/honza-dolinek-drazi-pestouni/
Jakou zátěž si do života nese člověk, kterého se zřekli jeho biologičtí rodiče?
Pokračování zde
Do Hovorů přišla žena, která zprostředkovává kontakt dětem, v náhradních rodinách, s jejich biologickými rodiči nebo příbuznými. Jako první kontakt s biologickou rodinou zprostředkovala své vlastní, adoptované dceři. Moderuje Petr Vizina.
Pokračování zde.
Pokud je žena v dětství emočně zanedbávaná, může to v budoucnu ovlivnit vývoj jejích potomků. Poukázala na to nová studie, kterou publikoval časopis Biological Psychiatry: Cognitive Neuroscience and Neuroimaging. U dětí takových matek totiž vědci zjistili změny v oblastech mozku, které zpracovávají strach a úzkost.
V současné mimořádné situaci spojené s COVID-19 mohou mnozí z nás zažívat nejistotu, obavy, strach a různé jiné nepříjemné emoce a pocity. Pro všechny je to úplně nová zkušenost, se kterou se ve svém životě dosud nesetkali a neví si s ní rady. Zažívat krize v životě je ale přirozené. Pokud cítíme, že jakákoliv situace je nad naše síly, nemusíme na to být sami. Ve chvílích, kdy mohou nepříjemné pocity překračovat pomyslnou hranici únosnosti, jsou zde krizové služby, na které je možné se obrátit.
Rodiče, obdivujeme vás! A to proto, že se dokážete přizpůsobit aktuální situaci a děláte to nejlépe, jak umíte. Být současně rodičem, zaměstnancem, psychologem, učitelem – a to často vše u sebe doma v obýváku – je skutečně náročné. Zvládat pracovní povinnosti, distanční nebo rotační výuku, připravovat se na Vánoce a zůstat v kontaktu s blízkými, se kterými není možné se potkávat, bývá často až nadlidský výkon.
…a máme tady zas, ten předvánoční čas…
Přišla doba adventu, Mikuláše a Vánoc, ale taky trvá doba různých opatření a hlavně doba, kdy je tak těžké se setkávat osobně. A tak i my, zaměstnanci Spolku Pěstoun, jsme museli zrušit nejen všechna vzdělávání, ale i tradiční společnou mikulášskou nadílku pro vaše – naše děti. Bylo nám to líto a přemýšleli jsme, jak to udělat. A vymysleli! My vám ty „medaile“ prostě přivezeme😊. Díky různým sponzorským darům jsme mohli pro děti nabalit dárečky a postupně je k vám i dopravíme. Každá klíčová pracovnice zná své pěstounské děti, a tak nebylo těžké připravit balíček takřka „na míru“ pro každého. A že jsme to dělali s láskou, to je nad slunce jasné, neboť padaly věty typu „tohle si beru já pro svého broučka“ „jéééé, tohle bude moje pro moji ….od paní…..“ „ty jo, tak z tohohle fakt bude mít ……..radost“ atd. Prostě vaše děti jsou i našimi, a i když teď je vše složitější, těšíme se už na jaro, až se snad společně potkáme třeba na našem prvním vzdělávání.
Užijte si krásný předvánoční čas a Vánoce prožijte v klidu a pohodě a teď už jen
…balíčky letí k dětem…
Program Dětství bez násilí je bezplatná služba pro děti ohrožené domácím násilím s důrazem na spolupráci s celou rodinu.