Jakou zátěž si do života nese člověk, kterého se zřekli jeho biologičtí rodiče?
Pokračování zde
Jakou zátěž si do života nese člověk, kterého se zřekli jeho biologičtí rodiče?
Pokračování zde
Do Hovorů přišla žena, která zprostředkovává kontakt dětem, v náhradních rodinách, s jejich biologickými rodiči nebo příbuznými. Jako první kontakt s biologickou rodinou zprostředkovala své vlastní, adoptované dceři. Moderuje Petr Vizina.
Pokračování zde.
Pokud je žena v dětství emočně zanedbávaná, může to v budoucnu ovlivnit vývoj jejích potomků. Poukázala na to nová studie, kterou publikoval časopis Biological Psychiatry: Cognitive Neuroscience and Neuroimaging. U dětí takových matek totiž vědci zjistili změny v oblastech mozku, které zpracovávají strach a úzkost.
V současné mimořádné situaci spojené s COVID-19 mohou mnozí z nás zažívat nejistotu, obavy, strach a různé jiné nepříjemné emoce a pocity. Pro všechny je to úplně nová zkušenost, se kterou se ve svém životě dosud nesetkali a neví si s ní rady. Zažívat krize v životě je ale přirozené. Pokud cítíme, že jakákoliv situace je nad naše síly, nemusíme na to být sami. Ve chvílích, kdy mohou nepříjemné pocity překračovat pomyslnou hranici únosnosti, jsou zde krizové služby, na které je možné se obrátit.
Rodiče, obdivujeme vás! A to proto, že se dokážete přizpůsobit aktuální situaci a děláte to nejlépe, jak umíte. Být současně rodičem, zaměstnancem, psychologem, učitelem – a to často vše u sebe doma v obýváku – je skutečně náročné. Zvládat pracovní povinnosti, distanční nebo rotační výuku, připravovat se na Vánoce a zůstat v kontaktu s blízkými, se kterými není možné se potkávat, bývá často až nadlidský výkon.
Program Dětství bez násilí je bezplatná služba pro děti ohrožené domácím násilím s důrazem na spolupráci s celou rodinu.
Publikováno: 9.8.2020
Puberta je po všech stránkách náročné období, a to nejen pro naše dospívající potomky, ale i pro samotné rodiče. Rozdílné názory, častější hádky, odmlouvání, výkyvy nálad a boj proti autoritám jsou jen některé z průvodních jevů puberty, které dosud poklidný rodinný život umí pěkně narušit. Pokud patříte mezi ty, kteří mají doma puberťáka, přinášíme malý manuál na přežití tohoto období u svého potomka.
Pokračování:
Česko se potýká s nedostatkem pěstounů. Za posledních šest let se zájem o pěstounství dramaticky propadl. Děti proto končí častěji v ústavech. Jen do dětských domovů umístí úřady přes tisíc dětí ročně. Každé čtvrté dítě v ústavu je přitom mladší čtyř let. „V očích veřejnosti je pěstoun ten, který si hraje s dětmi, je s nimi doma a bere za to peníze,“ popisuje jeden z mýtů Magdaléna Zemanová z Asociace náhradních rodin.
Ne všichni dospělí se mohou stát dobrými rodiči, někteří by potřebovali pomoc a čas dozrát. Rodičem člověk zůstává, ani když o to příliš nestojí, nebo to neumí. Existují sociální služby, které umí takové rodiny doprovázet, aby děti nemusely skončit ani v dětském domově, ani v pěstounské péči. Je sice hezké, že se umíme postarat o děti bez adekvátního rodinného prostředí, ale co s nimi bude, až jim bude osmnáct? Co si odnesou do života? Sledujte další příběhy na kanálu Práva dětí na křižovatce na YouTube. Napište nám svůj názor a podělte se o zkušenosti. Sledujte příspěvky na FB Hlasy dětí https://www.facebook.com/hlasydeti Napište svůj dotaz nebo názor na práva dětí na na www.hlasydeti.cz Upozornění: Toto video je určeno výhradně pro soukromé a individuální použití. Použití na základních a středních školách je možná pouze s podporou metodické příručky, která je dostupná ke stažení na www.hlasydeti. Jiné použití je v rozporu s licencí, které patří organizaci DOMUS – Centrum pro rodinu.