Rubrika: Aktuality Spolek Pěstoun

Sešel se rok s rokem a i my jsme se společně s našimi milými pěstouny a jejich dětmi sešli na posledním, osmihodinovém, vzdělávání v tomto roce 2019. Celým vzděláváním se vlastně „táhlo“ jediné téma…jak na odpočinek a relaxaci pěstounů. A tak i my, zaměstnanci spolku a naši skvělí hlídači, jsme se snažili tento, takřka předvánoční den, ozvláštnit a navodit příjemnou atmosféru Vánoc a pohody.

Pro dospělé byl program jasný – vzdělávání na téma: 

„Jak předcházet vyčerpání a vyhoření v pěstounské péči“

Přednášející, Mgr. Jitka Doleží, si povídala s pěstouny o tom, jaké mohou být zdroje vyčerpání v pěstounské péči, jak vypadá syndrom vyhoření, pokud už k němu dojde, a hlavně si povídali o tom, jak vyčerpání a vyhoření v péči o přijaté děti předcházet. Téma to není úplně optimistické, ale podařilo se nám párkrát i zasmát a příjemnou atmosféru nám dodala ivánoční výzdoba, cukroví a punč😊. 

Program pro děti byl tentokrát velmi netradiční. Přesto, že se jich sešlo nejen hodně, ale i věkové rozpětí bylo pestré, tak si to „svoje“ našli všichni a nuda neměla šanci😊 Nazačátku děti navštívili zvířecí kamarádi – 3 želvičky. O jejich životě a o tom, jak se o ně starat jim povídala Veronika. Děti je mohly nakrmit, měly plno otázek a hlavně si je všichni chtěly pochovat. Pak jsme společně malovali vánoční baňky pro „Spolek pro opuštěná zvířata“ Brno. Baňky se prodají na vánočních trzích a výtěžek se použije na potřeby opuštěných pejsků a kočiček.

Po svěží procházce za námi přišel  pan veterinář MVDr. Jaroslav Mašek s pejskem Andym a to bylo pro děti velké překvapení. Vyprávěl, co všechno s opuštěnými pejsky zažil, jak a hlavně jaká zvířátka ošetřuje a s úsměvem odpovídal na všechny zvídavé otázky dětí. Nakonec jim dal soutěž a odměnil všechny děti vánočním andílkem. 

No a odpoledne se neslo ve společném duchu předvánočního času. Pod vedením Petry a Dominiky jsme si všichni společně zazpívali koledy, pojedli výborné cukroví od našich pěstounek Milušky, Jarmilky a Zuzky, za což jim moc děkujeme, a tak trošku se odpoutali od toho předvánočního shonu. Ale tím to nekončí…pro děti bylo připraveno to překvapení největší…Mikuláš, andělíčci a malý čertík Neposeda nás poctili svojí návštěvou. Odkud se k nám zatoulali čert ví😊 ale jisté je, že tu byli správně, protože Mikuláš si přinesl Svatou knihu, kde měl o všech dětech napsáno, jak se jim ten rok 2019 podařil. No nebyl by to čertík Neposeda, kdyby škodolibě do knihy nepřipsal i nějaké nezbednosti, co děti vyváděly. Za básničku, písničku či dokonce recept na vaření, si děti odnášely balíčky a jejich rozzářené oči nám daly jasně najevo „jooo, bylo to fajn“ A co my dospěláci? Když jsou naše děti šťastné, jsme i my.​

A tak co si přát do toho nového roku, kromě zdraví? přece rozzářené a šťastné děti a taky „prázdný kýbl“ na nervy všech maminek, tatínků, babiček, dědečků, tet, strejdů a zaměstnanců Spolku Pěstoun…prostě pro nás všechny, kterých se tohle, mnohdy velmi náročné, poslání dotýká….na viděnou v roce 2020😊

Moc děkujeme dětem z 5.D Základní školy Pastviny Brno, kteří spolu s jejich skvělou třídní učitelkou Mgr.Kateřinou Černou vytvořili pro děti z našich pěstounských rodin krásné deníčky (viz.foto). Děti si s výrobou deníčků daly velkou práci, nezapomněly do každého deníčku připojit osobní přání a toho si moc vážíme. Milá 5.D ZŠ Pastniny, moc děkujeme 😃

…..a je za námi další osmihodinové vzdělávání pěstounů (tento rok již druhé), které jsme pořádali opět v příjemném prostředí SOS vesničky v Brně. Počasí nás má opravdu rádo a celý den nás hřálo nejen sluníčko, ale i pocit, že jsme zase pohromadě…my ( zaměstnanci Spolku Pěstoun) naši i externí pěstouni a především děti, které se už těšily nejen na svoje osvědčené hlídače, ale hlavně na to, co si pro ně vymyslí nového.

Program pro „dospěláky“ probíhal v učebně, pod vedením velmi zkušené lektorky Mgr. Gabriely Vykypělové. Téma bylo „Porucha citové vazby u dětí v náhradní rodinné péči a její projevy v jednotlivých věkových stádiích“ a zahrnovalo širokou oblast citového vývoje zraněných dětí. Téma zasáhlo velkou většinu pěstounů, bylo poutavé, ale zároveň i těžké, protože si každý uvědomil, že děti v náhradní rodinné péči mají téměř vždy za sebou pomyslný batůžek, kde se jim ukládají trápení, zranění nejen citová, ale často i fyzická, nepochopení, zanedbávání, nepřijetí atd. a na nás, pěstounech, je, jim pomoci z batůžku „věci“ vyndávat a léčit. Dítě k nám přijde ztracené v čase i prostoru a hledá samo sebe, svoji identitu a my mu můžeme často pomoci jen tím, že jsme. Není to vůbec málo. Stačí ho přijmout s „batůžkem“, i když bychom ten pomyslný ranec trápení nejraději nechali za dveřmi. Jiné je přijmout do rodiny malé dítě, jiné je to s dospívajícím. Každý věk přináší svoje rizika, ale i pozitiva. Ale jedno mají všechny děti společné….chtějí, aby je měl někdo rád takové, jaké jsou. Chtějí být zahrnuty láskou a péčí, i když to tak nedávají najevo a někdy dokonce „hází ksichty“ nebo se odtahují. 

Stejně jako batolata, tak i dospívající děti potřebují mít svoji dobrou základnu, aby jednou mohli odejít. „Zvládneš to bez nás?“ Vrátíš se?…. jen čas ukáže, jak pevnou základnu jste společně vytvořili a to je zároveň odpovědí na Vaše otázky.

O tom všem paní lektorka hovořila a možná si každý domů odnášel v sobě pocit, že to bude těžké, ale že je i naděje…i o té hovořila a o tom, jak je dobré hledat zdroje i pro nás, pěstouny, abychom to všechno dobře zvládli😊

A  za mě možná si dovolím vložit jedno pěkné motto, které mi dala kamarádka v den, kdy to i u mě, jako pěstounky, stálo fakt za houby

 „Dýchej, tohle je jen špatný den, ne špatný život“ 😊

Tak a děti. Ty se opravdu nenudily. I když věkové rozpětí bylo široké (1,5 – 15 let), snažili jsme se je zaujmout a všechny zaměstnat. Ti nejmenší si hráli v herně a pak na pískovišti. Pro ty starší jsme měli nachystané tvoření (malovaly na kameny a tvořily motýlky z mušliček). Nechyběla ani hra na poklad, kdy děti musely projít úskalím různých úkolů, ať už na přemýšlení nebo na protáhnutí těla, ale nakonec ke kýženému pokladu došly všechny a radost byla veliká. Každý měl připravený svůj poklad v označeném balíčku „šitý na míru“ danému dítěti. Odpoledne už bylo spíš v duchu her, fotbalu a užívání si venkovních prolézaček a pěkného počasí. Děti si našly nové kamarády a bylo těžké se večer rozcházet, došlo nakonec i na slzičky, že „ještě přece néééé domů“. Ale příslib dalšího setkání je upokojil.

A co dál? 

Čeká nás třetí vzdělávání 30.11.2019 a už teď plánujeme, jak ho oživit, když to bude takřka předvánoční setkání a těšíme se na vás všechny😊

V sobotu 18.5.2019 proběhlo naše první vzdělávání v tomto roce. Setkání nás (zaměstnanců Spolku Pěstoun), pěstounů a jejich dětí je vždy milé, pokud se podaří skloubit vše tak, aby bylo dobře všem zúčastněným, což se nám, myslím, podařilo i díky příjemnému prostoru v SOS vesničce v Brně😊

Téma sobotního vzdělávání bylo Práva a povinnosti biologických rodičů a problematika odpovědnosti za svěřené dítě II. a bylo zaměřeno spíše ke starším dětem (kyberšina, internet a jeho nebezpečí, která mohou výrazně ovlivnit chování dětí nebo i nebezpečně zasáhnout do života celé rodiny, dále pak právní otázky z každodenního života, postupy policie v různých situacích, které se pěstounů mohou týkat a hlavně příklady z praxe lektorů). Ale i ti, kteří mají děti mladší, si našli ve výkladu to, co je zajímalo a otázek „padalo“, hlavně v odpoledním bloku, nespočet. Například velmi zajímavé bylo, že již 14-ti leté děti mohou sami, bez vědomí či souhlasu zákonného zástupce, podepsat finanční půjčku a zadlužit se tak nevědomky do budoucna na velké částky, které je dovršením 18 věku dítěte „doženou“. A vše bohužel probíhá v mezích zákona.

Lektory byli Mgr. Václav Černý (zkušený právník v oblasti rodinného práva) a Kpt.at Mgr. Lukáš Lázecký (zkušený policejní psycholog a kriminalista).

Program dospěláků byl jasně dán a co děti? No jasně, ani na ty jsme nezapomněli😊vyráběly si ozdobné zápichy do veselých hrnečků. Naučily se skládat papírovou lodičku, kterou jsme pak chtěly pustit po vodě a v neposlední řadě došlo i na oblíbenou hru „na poklad“. Děti si tak vyzkoušely, jaké je to být týmovým hráčem, potrápily jazýčky na jazykolamech, musely zapojit mozečky při různých vědomostních soutěžích a dokázat si poradit se slepeckou pavoučí dráhou. Byly nejen moc šikovné, ale do všech her se pouštěly s velkým zápalem a soutěživostí. Na konci cesty za pokladem každého čekala odměna ve formě balíčku se sladkostmi a hračkami. Protože se vzdělávání konalo v prostředí SOS vesničky, dalo se pořádně vyřádit i na prolézačkách, houpačkách a horolezecké stěně. Důležité je, že jsme se rozcházeli nejen s úsměvem, ale i bez úrazů a děti mezi sebou navázaly nová přátelství.

Sobota uběhla rychle, bylo to nejen poučné, pak je dobré „mít v kapse“ i povinných 8 hodin za vzdělávání 😊, ale skvělé je i to, že ve volných chvílích můžou sdílet pěstouni mezi sebou svoje osobní zkušenosti, radosti i trápení.

Teď už nás čeká až zářijové vzdělávání a my ze Spolku se na vás všechny moc těšíme.