Rubrika: Doporučujeme

První setkání pěstounů na vzdělávání se uskutečnilo na novém místě a to Lipka – Rozmarýnek, Brno. Sami jsme byli zvědaví, jak se nám, pěstounům a hlavně dětem, bude nový prostor líbit. 

Pěstouni a jejich děti se sešli v hojném počtu, ale hned na začátku se rozdělili. Děti si převzali naši hlídači a pěstouni si zabrali místa ve vzdělávacím sále Lipky.

Děti měly nachystaný pestrý program. Dopoledne společně s hlídačkami připravovaly zdravé a jedlé překvapení pro své rodiče a prarodiče. Bavilo je vykrajování jednohubek z toustového chleba, zdobení, vytváření pomazánek, někteří si troufly i na vyřezávání zeleniny na oblohu nebo ti menší zase na ovocné špízy. Dospěláci pak byli pěkně překvapení, jak mají šikovné děti. Odpoledne děti využily prostor Lipky a jejího okolí ke hrám. V lese jsme si společně povídali o tom, jak se chovat k přírodě a co do ní nepatří. Stavěli jsme domečky pro skřítky a celkově si užili krásný slunečný den.

A dospěláci? Ti se potili u tématu, které je všem, kdo mají děti v náhradní rodinné péči, blízké, protože každý pěstoun se nějakou formou potká s biologickou rodinou dítěte a ne vždy je to setkání  příjemné nebo v mezích slušného chování. Téma ,,Jak hovořit s biologickou rodinou“ přednesla lektorka Mgr.Tereza Korgerová, která má sama v pěstounské péči 3 děti, dokáže jít se svojí kůží na trh a příběhy, které se jim staly v rodině, „zapasovat“ do vzdělávání, jako příklady z praxe. Vlastní zkušenost je nepřenositelná a pro pěstouny je moc důležité, když cítí, že v tom nejsou sami. Závěrečné hodnocení bylo přínosné pro obě strany a konečný potlesk si lektorka zaslouženě užila. 

A byl tady konec. Dětem se nechtělo domů  od kamarádů, ale na dospělých bylo vidět, že přece jen téma bylo těžké a je fajn si už odjet odpočinout. 

V sobotu 11.2.2023 proběhlo další 8mihodinové vzdělávání pro naše pěstouny, tentokrát on-line formou. Výhodou online vzdělávání je možnost zůstat v pohodlí domova bez cestování, s doma uvařenou kávou v ruce. Nevýhodou je samozřejmě, že se vidíme a slyšíme jen přes obrazovku, ale kontakt to vcelku plnohodnotně nahradí.

Pěstouny vzdělávala naše oblíbená lektorka Mgr. Monika Čuhelová na téma „Emoce nás a našich přijatých dětí“. Téma to bylo opravdu výživné a aktuální pro všech  25 připojených rodin. Všichni na začátku sdíleli, že emoce (vztek, úzkost, strachy, smutky,…) provází všechny děti v NRP a je potřeba se učit emocím našich přijatých dětí porozumět a pomoci je dětem zvládnout, naučit se s nimi zacházet. Paní lektorka dávala konkrétní tipy do každodenního života, jak s různými situacemi zacházet, jak dětem i sobě pomoci, abychom se cítili dobře, emoce nemuseli potlačovat, ale zvládali je a rozuměli jsme jim. Pěstouni na konci vzdělávání velmi ocenili.

V květnu navážeme vzděláváním přímo pro děti z našich rodin, kde si budeme o emocích také povídat, učit se jim porozumět a zacházet s nimi. Těšíme se.

Sešli jsme se všichni ráno 15.10.2022 v SOS vesničce v Brně, kde probíhal program pro dospělé  a hlídání pak v dětském centru Jablůňka, kousíček od dospěláků. Prostředí obou míst je krásné a plně vyhovující pro všechny. 

Dospělí měli téma „ Rozpoznávání rizik závislostí“  a  lektorku  Mgr. Jitku Klepetkovou. Již úvodní „kolečko“ představování ukázalo, kdo jakou zkušenost se závislostmi má a také jak rozmanité je pole závislosti. Každý to vnímal jinak a lektorka již v průběhu úvodu vstupovala a reagovala na jednotlivé příběhy pěstounů. Vlastně nejvíc pěstouny trápí závislost dětí na sociálních sítích a elektronice. Jako jednu z cest prevence pak uvedla, že nejdůležitější je uvědomění si komunikačních bloků a vzájemné aktivní naslouchání. 

No a co děti? No jejda, ty si ten den užily. Dopoledne k nim zavítal pan Machař se synem a spoustou zvířátek. Pan Machař vlastní záchrannou stanici pro zvířata v Brně. Poutavě povídal dětem o zvířátkách, která má ve stanici. Proč se k němu dostala a jak sami děti mohou v přírodě zraněným zvířátkům pomoci. Děti si mohly pohladit sovu, velkého králíka, kohouta, prasátko, ježka a moc se jim nejen poutavé, ale i vtipné, povídání líbilo. Nakonec dostaly dárečky a také ony předaly panu Machařovi dobroty pro zvířátka v podobě jablíček, mrkve, suchého chleba, kočičích kapsiček atd., které donesly společně s rodiči. 

Odpoledne si pak naše hlídačky připravily povídání o podzimních zvycích v různých zemích, a tak jsme se dostali do Mexika, Ameriky, ale i k nám na „dušičky“. Povídali jsme si, kdo jak svátek „mrtvých“ slaví a jaké zvyky se v zemích dodržují. Děti vyráběly masky, dýně, vymalovávaly obrázky, komu moc „běhaly nožičky“ a nemohl vydržet povídání, toho jsme vzali ven na prolézačky a procházku a ti nejmenší si hrály v herničce. Každý si prostě našel to svoje. 

Velké poděkování patří tradičně i našim pečícím pěstounkám, které nám svými výbornými zákusky zpestří vždy celý den.

Moc se na vás všechny zase budeme těšit příště

Podzimní vzdělávání nám zahájila 17.9.2022 skvělá lektorka Mgr. Monika Čuhelová. Téma, které pro vzdělávání vybrala, je blízké takřka všem pěstounům, protože se týká školních problémů a děti v PP to mají dvojnásobně těžké, protože s problémy jde ruku v ruce narušený attachmentem těch našich človíčků.

Pěstouni si užili skvělý výklad lektorky a děti zase pestrý program, který pro ně připravily naše animátorky. Dopoledne vyráběly papírová zvířátka, loďku ve vlnách, anebo se učily poznávat lesní obrázky. Venku si užily „krmení čápů“, stromečkovou štafetu, anebo běh s překážkami. A odpoledne, po společném opékání špekáčků, na ně čekalo velké překvapení.

Zavítali k nám na návštěvu praví indiáni. Připravili pro nás úkoly a když je děti splnily, dostaly peříčka na čelenku, kterou si postupně vyrobily. Naučili nás i indiánský tanec, se kterým jsme nakonec „vpadli“ na vzdělávání k dospělákům a ukázali jim, co umíme. Byli nejen překvapeni, ale i dojati, když se děti vlnily v rytmu indiánských tónů a celou atmosféru podtrhly zvuky dešťové hole a pravé indiánské bubny.

Den jsme si jako vždy užili a už se těšíme, co pro nás vymyslí organizátoři na příště.-)

Pod tématem „Výchovné problémy a práce kurátora“ si každý představíme plno věcí, ale my jsme tohle téma přizpůsobili našim pěstounským  dětem a odlehčenou formou si povídali, co je vlastně nejen práce kurátora, ale především o prevenci a o tom, zda „chybovat je lidské“. Lektorem byl Mgr. René Kvapil, kurátor, který má dlouholeté zkušenosti, ale především je to člověk s lidským a laskavým přístupem a velmi nápomocná mu byla Mgr. Jitka Doleží, která zase svým hravým přístupem dokázala děti vtáhnout do celého dění a srozumitelnou, ale především bezpečnou formou je provést celým vzděláváním.

A co se tedy děti dozvěděly?

ŽE:

– udělat nějakou chybu, přešlap, kopanec…je úplně normální

– chybuje každý, úplně každý (máma, sourozenec, politik, učitelka, vedoucí kroužku). Chybovat je normální, člověk se tím učí, co je správné dělat a co ne. Problém ale je, že si každý z nás někdy neumíme s tím, co jsme pokazili, poradit. A také některé chyby jsou závažnější než jiné

 – je chybování nezáměrné , nechtěné (zapomenu umýt nádobí, rozbiju hrnek) – ale také je i chybování úmyslné (dostanu poznámku a doma zalžu – to je záměrná chyba) a někdy tohle chybování nás zažene do začarovaného kruhu, ze kterého je těžké vystoupit a o tom už nám hodně povídal i pan kurátor kazuistiky ze své praxe

Děti si vyzkoušely „práci kurátora“  – přečetly si příběh stejně starých dětí, který přítomný pan kurátor ve své praxi řešil a společně přemýšlely, jak se asi hrdinové příběhů cítí, co je motivovalo a dohnalo k tomu udělat v životě větší přešlap a hlavně přemýšlely, jak by oni situaci řešily. Byly jsme na ně moc pyšní, protože se do řešení úkolu s vervou vrhly a díky své empatii navrhovaly skvělá řešení.

Vyzkoušeli jsme si i uvolňovací techniky a popovídali si o tom, jak každý z nás ventiluje vztek, dokáže se uvolnit a nebo naopak v čem je mu mizerně a neumí z toho vyskočit ven. 

A nakonec přišlo to nejdůležitější téma a to je prevence. Co můžeme dělat proto, abychom se z chyb poučili, nezamotali se do kruhu lží a podvodů a prožili ten krásný čas dětství a dospívání s úsměvem na rtech a lehkostí bytí. 

Za nás asi tou největší odměnou bylo, když v závěrečném kolečku děti vybíraly maňáska , který měl vyjadřovat jejich aktuální emoce – všechny děti vybraly spokojeného, protože se jim program líbila taky uslzeného, protože se jim nechtělo domů a bylo jim smutno, že program končí. 

Díky všem za účast a je nám ctí doprovázet tak skvělé děti😊