Je to až k nevíře, ale přesně rok nám situace ve státě neumožnila udělat prezenční vzdělávání pro naše pěstouny. Dnes jsme se konečně mohli společně sejít!

Vzdělávání proběhlo v krásném přírodním a velmi příjemném prostředí na Lipce u Soběšic.

Sešli jsme se v hojném počtu pěstounů i dětí a pro obě skupinky byl připraven samostatný program. 

Pro dospěláky bylo připravené téma, které se zdá být každému pěstounovi jasné, je ale těžko uchopitelné a pěstouni často neví, jak ho užít v každodenním životě s dětmi. Magistra Eva Janíčková je provedla tématem „Terapeutického rodičovství“.  Již v úvodním „kolečku“ bylo vidět, jak moc všem chyběla společnost stejně naladěných lidí a než se všichni představili a pověděli, co se jim zdá důležité, uběhly dvě hodiny. Samotná teorie byla pěkně proložena interaktivními úkoly. Terapeutické rodičovství je především o tom, přijmout dítě bez výhrad, budovat vztah, dopřát mu bezpečí, možnost znovu důvěřovat lidem. Zpracovat minulost, žít v přítomnosti a nebát se plánovat budoucnost. Uvědomit si, že děti nejsou zodpovědné za pocity nás, dospělých. 

Děti byly rozdělené na dvě skupinky dle věku, protože jich bylo 32 a věkově byly dost rozdílné. Ti nejmenší si formou hry vyzkoušely, jak sbírají včeličky med, vyrobily si housenku, zkusily, jak jsou zručné v proplétání „hadů“, jak umí házet na cíl. Byly zvídavé, a tak byla radost s nimi všechny úkoly procházet. Jen sluníčko pálilo víc, než by se nám líbilo, a tak jsme vyhledávali spíše hry ve stínu. Nakonec nám hlídačka Jitka zahrála pohádku s plyšovými zvířátky a kdyby špendlík někdo upustil, byl by slyšet, jak děti hltaly každý pohyb a slovo plyšových kamarádů. Ti starší už měly náročnější úkol. Dostaly nože a kus dřeva a každý musel vyřezat a vyzdobit svoji lodičku, kterou pak pouštěly dřevěnými koryty s vodou. To je moc bavilo. Stejně tak se vyřádily při hrách v lese anebo u jezírka, kde lovily různé pulce a čolky a zkoumaly život vodních živočichů. Možná nejvíc se jim líbilo, že jsou pořádně mokří, protože v tom horkém dni to bylo příjemné osvěžení. 

Den jsme všichni společně zakončili opékáním párku a pěstouni si po skupinkách ještě povídali a sdíleli svoje pocity nejen ze školení, ale i z osobního života s přijatými dětmi. 

A co říct na závěr? Máme víru, že se potkáme všichni společně opět na podzim a život se vrátí pomaloučku do kolejí, které nám jsou známé a cítíme se v nich bezpečně. 

A proto….držme si vzájemně palce 😊