…nikoliv, nepíšu dopis. Jen se mi v souvislosti s úterním happeningem na podporu omezení ústavní péče a na podporu pěstounství na pražském Malostranském náměstíopět vrací otázka, se kterou si lámu hlavu od konce devadesátých let.
Do Hovorů přišla žena, která zprostředkovává kontakt dětem, v náhradních rodinách, s jejich biologickými rodiči nebo příbuznými. Jako první kontakt s biologickou rodinou zprostředkovala své vlastní, adoptované dceři. Moderuje Petr Vizina.
Pokud je žena v dětství emočně zanedbávaná, může to v budoucnu ovlivnit vývoj jejích potomků. Poukázala na to nová studie, kterou publikoval časopis Biological Psychiatry: Cognitive Neuroscience and Neuroimaging. U dětí takových matek totiž vědci zjistili změny v oblastech mozku, které zpracovávají strach a úzkost.
V současné mimořádné situaci spojené s COVID-19 mohou mnozí z nás zažívat nejistotu, obavy, strach a různé jiné nepříjemné emoce a pocity. Pro všechny je to úplně nová zkušenost, se kterou se ve svém životě dosud nesetkali a neví si s ní rady. Zažívat krize v životě je ale přirozené. Pokud cítíme, že jakákoliv situace je nad naše síly, nemusíme na to být sami. Ve chvílích, kdy mohou nepříjemné pocity překračovat pomyslnou hranici únosnosti, jsou zde krizové služby, na které je možné se obrátit.
Rodiče, obdivujeme vás! A to proto, že se dokážete přizpůsobit aktuální situaci a děláte to nejlépe, jak umíte. Být současně rodičem, zaměstnancem, psychologem, učitelem – a to často vše u sebe doma v obýváku – je skutečně náročné.Zvládat pracovní povinnosti, distanční nebo rotační výuku, připravovat se na Vánoce a zůstat v kontaktu s blízkými, se kterými není možné se potkávat, bývá často až nadlidský výkon.
Přišla doba adventu, Mikuláše a Vánoc, ale taky trvá doba různých opatření a hlavně doba, kdy je tak těžké se setkávat osobně. A tak i my, zaměstnanci Spolku Pěstoun, jsme museli zrušit nejen všechna vzdělávání, ale i tradiční společnou mikulášskou nadílku pro vaše – naše děti. Bylo nám to líto a přemýšleli jsme, jak to udělat. A vymysleli! My vám ty „medaile“ prostě přivezeme😊. Díky různým sponzorským darům jsme mohli pro děti nabalit dárečky a postupně je k vám i dopravíme. Každá klíčová pracovnice zná své pěstounské děti, a tak nebylo těžké připravit balíček takřka „na míru“ pro každého. A že jsme to dělali s láskou, to je nad slunce jasné, neboť padaly věty typu „tohle si beru já pro svého broučka“ „jéééé, tohle bude moje pro moji ….od paní…..“ „ty jo, tak z tohohle fakt bude mít ……..radost“ atd. Prostě vaše děti jsou i našimi, a i když teď je vše složitější, těšíme se už na jaro, až se snad společně potkáme třeba na našem prvním vzdělávání.
Užijte si krásný předvánoční čas a Vánoce prožijte v klidu a pohodě a teď už jen
Puberta je po všech stránkách náročné období, a to nejen pro naše dospívající potomky, ale i pro samotné rodiče. Rozdílné názory, častější hádky, odmlouvání, výkyvy nálad a boj proti autoritám jsou jen některé z průvodních jevů puberty, které dosud poklidný rodinný život umí pěkně narušit. Pokud patříte mezi ty, kteří mají doma puberťáka, přinášíme malý manuál na přežití tohoto období u svého potomka.
Česko se potýká s nedostatkem pěstounů. Za posledních šest let se zájem o pěstounství dramaticky propadl. Děti proto končí častěji v ústavech. Jen do dětských domovů umístí úřady přes tisíc dětí ročně. Každé čtvrté dítě v ústavu je přitom mladší čtyř let. „V očích veřejnosti je pěstoun ten, který si hraje s dětmi, je s nimi doma a bere za to peníze,“ popisuje jeden z mýtů Magdaléna Zemanová z Asociace náhradních rodin.